Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.
Honoré de Balzac

v autobuse..

22. července 2011 v 20:14 | J.
Byl duben a ona čekala na autobus ze školy domů. Pršelo a ten den nebyl jejím nejlepším. Autobus měl zpoždění a taky pršelo, takže dost promokla i když měla bundu. Po patnácti minutách čekání a moknutí, autobus konečně dorazil, naštestí i celkem prázdný. Říkala si: "aspoň něco". Šla uličkou až dozadu a sedla si. Chvíli jen tak koukala z okna a poslouchala písničky ze sluchátek. To ji ale přestalo bavit a tak vytáhla knížku z batohu. Byl to Slumdog Millionaire. Jak to tak vytahovala z batohu, všimla si dvou kluků, sedících přes uličku.
Prohlédla si je důkladněji a zjistila, že jednoho z nich zná, že je ze stejného města. Oba seděli s očima přilepenýma na obrazovky notebooků a občas si něco řekli. V tom se na ní ten, co ho neznala, podíval. Pohlédla na něj svým typickým zamračeným pohledem, pokrčila rameny a začala se věnovat knížce. Od té chvíle si jich přestala všímat. Když vystupovala z autobusu, zjistila, že i ten druhý kluk je ze stejného města, protože při vystupování se na ni podíval a pustil ji před sebe, aby se nesrazili. Ani to ji neomráčilo, na chvíli potěšilo, ale hned to pustila z hlavy, protože byla zabraná do svých myšlenek.

O šest dní později se ve škole, jen tak mimoděk, přihlásila na facebook a tam jí čekalo překvapení. Šťouchnutí od neznámého kluka. "Hmm, toho neznám, kdo to asi může být...". Tohle si říkala, když to zpracovala ve své hlavě a ještě celý den o tom přemýšlela. Řekla o tom svým kamarádkám, ale ty také nic nevěděly. Jen si později všimly, že je ze stejného města jako ona. Pořád jí to vrtalo hlavou. Ten den, i ten následující. Potom si vzpomněla! Byl to ten kluk z autobusu, co se na ni podíval. Po dlouhém přemýšlení mu nakonec šťouchnutí oplatila.

Další den jela domů zase ve stejnou dobu, stejně jako před týdnem. Tentokrát byl autobus plný, takže si ho nemohla celý prohlédnout a zapadla hned na první volnou sedačku. V polovině cesty se autobus nečekaně vyprázdnil a tak si šla sednout o trochu víc dozadu, na volnou dvousedačku. Chvíli ještě stála, než se ulička vyprázdnila a v tom ho uviděla. Seděl zase u uličky, vykloněný a díval se na neučité místo. Jen co ho uviděla, zapadla na tu nejbližší sedačku a snažila se, aby byla vidět celou cestu co nejméně. Stejně jí to moc nevyšlo a u dveří se zase potkali. Ani se na něj nepodívala a vystřelila přímou cestou domů.

O pár hodin později, když se znova přihlásila na facebook, měla tam další šťouchnutí. Štouchla ho zpět a dál se o to nestarala. Jen si říkala, co po ní ten kluk asi chce. O další dva dny se nudila a tak si facebook zapnula znovu. A měla tam zprávu! Od něj!! Psal jí, jestli je to ta hezká slečna, co s ním občas jezdí autobusem. Byla z toho úplně "paf", ale odepsala mu. Ten víkend si napsali ještě další zprávy a když zjistil, že je online, napsal jí i na chatu.

A tím začlo jejich dobrodružství. Psali si celý týden a on jí pozval na zmrzlinu. Přijala to a o víkendu se viděli poprvé. Druhý den znovu, další víkend zase...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luky Luky | Web | 23. července 2011 v 21:45 | Reagovat

Krásne :) Super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
LAYOUT BY: GORMAL
PICTURES BY: JAREK KUBICKI