Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.
Honoré de Balzac

Září 2011

Slyšíš to??

22. září 2011 v 16:00 | J.
Slyšíš to?? A co?? No přece to ticho.. Je tak příjemné.. Oproti hluku, co je přes den úplně běžný. Auta, hlasy, kroky, ptáci. V noci je to úplně jiné. Prostě ticho! Slyším jenom dech spolubydlící na intru, občasné převalení, vzdychnutí. I tak je to málo, oproti dni. Jen ležet a nic neslyšet. Jenom vlastní myšlenky.
Ale i ty jsou někdy dost protivné. Stává se mi, že jen tak ležím, snažím se usnout, ale nejde to, protože pořád slyším svoje myšlenky. Je to zvláštní, být v tichu, nic neslyšet a zároveň slyšet skoro všechno. To všechno, co poslouchám celý den. Od čeho chci mít pokoj aspoň večer. Ležet a ležet, snažit se to nevnímat, i když sama vím, že to prostě nejde. Když to tam je, nepřestává to. Chtěla bych to umět vypnout. Umět se oprostit od vlastních myšlenek, umět je přestat v jednu chvíli vnímat. Jakoby vypnout a zapnout myšlenky.
Jestli to někdo umí, dejte vědět, ať se to taky naučím! :)


Origami

16. září 2011 v 19:15 | J.
Tak je to tu zase. Zase jsem tomu propadla - tomu zatracenému origami. Párkrát za rok se mi stane, že zkouším skládat sudoku a doslova tomu na těch pár dní propadám. Šílím posedlostí po tom, abych mohla něco dělat z papíru. A teď, jelikož jsem nemocná, ta doba nastala. Odjakživa jsem "origamovala" jenom s papírovým (popřípadě pdf) návodem, ale teď jsem to poprvé vyzkoušela podle youtube. A osvědčilo se to! Je to mnohem jednodušší vidět každý sklad, který se má udělat. I tak se mi ale spooousta věcí nepodaří (samozřejmě). Našla jsem spoustu nových věcí, co se dá skládat a tak jsem se do toho bludného kruhu zas dostala. Tady je pár ukázek :) :


Dnešní výsledek dopoledne (+ části odpoledne) = ESTERKA - nová kamarádka Usmívající se
Samozřejmě jsem jako menší poskládala spooousty jeřábů Usmívající se

a další a další...
Je tu ale pro mě jedna kategorie, a to je origami, které se mi vážně líbí a které jednou toužím, toužím složit!!! :)
Kdo by nechtěl "jahodový dort"?? Já kousek určitě chci!!

Jednou se svět zaplaví Origami Lucky Stars - a všem se splní jejich přání! :))

Když v zimě kytky nerostou, proč si neudělat vlastní?? Trvalé?? Nechci nahrazovat přírodní krásu, ale tohle je prostě nádhera! :)

Neviditelné pouto

8. září 2011 v 16:08 | J.
Mezi mnou a mými sourozenci je speciální pouto. Takové nepřekonatelné, nevím, jestli ho mají všichni, ale myslím si to. I když se se ségrou vidím tak jednou za rok, stejně jsme si blízké, jako bychom se vídaly každý den. Je to zlváštní. Taky to mezi s sebou máte?? Prostě i když je nevidím, stejně vím, podle toho, jak píšou na facebooku nebo telefonují, jak se cítí. Jestli se cítí mizerně, nebo jestli se stalo něco skvělého. Prostě to poznám.

Ale vždycky to takhle taky nebylo. Když jsme byli malí, ty věčné hádky mezi námi neměly konce. Kousání, škrábání, tahání za vlasy. Bylo toho spousta. Postupem času se to změnilo na nadávání a nemluvnost. S bráchou jsem jednou nemluvila 4 měsíce. Do teď mě to moc mrzí. Za tu dobu jsme toho mohli tolik prožít. Ale když jsme se usmířili, nikdy jsme se tolik nepohádali - už nikdy. Ceníme si sami sebe :)

LAYOUT BY: GORMAL
PICTURES BY: JAREK KUBICKI