Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.
Honoré de Balzac

Leden 2012

Ten pocit, co přece všichni známe

31. ledna 2012 v 17:00 | J.
Zoufalství. Zná to snad každý. Ten pocit, kdy si myslíme, že se všechno kazí, nic nám nevychází, vše je špatně. Taky to znám. A moc dobře -- vlastně v tuhle chvíli mě jedno tohle "super" období přechází.
Období bez inspirace, bez nápadů, bez nálady, bez chuti k životu. Mívám pocit, že nikomu na mě nezáleží, že by občas všem bylo líp beze mě. Z toho upadám do "depresí" a pak jsem na každýho protivná. Potom jsem naštvaná kvůli tomu, že jsem byla taková a když se snažím to napravit, tak to stejně nejde. Je to jako bludný kruh.

Nakonec si ale vzpomenu, žo moje zoufalství je nic oproti tomu, co prožívají jiní lidé. Vzpomenu si na chudé Somálce, kteří nemají co jíst. Na Japonce, které zasáhla tsunami. Na spoustu dalších lidí, kteří v tomhle světě trpí! A z toho je mi ještě hůř. Protože bych pro ně chtěla něco udělat, jen nevím co. Něco užitečného. Něco, o čem bych věděla, že to těm lidem pomůže.

Je to hrozný pocit, nevědět co dělat. Tolikrát si říkám, že udělám něco užitečného. Něco pro svět. Zamysleme se nad sebou -- stoupněme si před zrcadlo a zeptejme se sami sebe -- Tak, co všechno jsi kdy udělal?? Čím jsi přispěl světu??
Kolik z nás si dovede odpovědět nějak rozumně. Nějak, aby ta jeho odpověď vyzněla vážně tak, jak má. Tak, že pro svět vážně něco udělal. Určitě jen několik málo lidí by si mohlo odpovědět správně.

Nedávno jsme se se spolužačkou tak nějak bavily o tom, že bychom moc rády darovaly krev, až k tomu bude vhodná příležitost. Přijde mi, že to je aspoň jedna z mála věcí, kterou pro někoho můžu udělat. Díky tomu budu vědět, že tím, co jsem podstoupila, jsem někomu pomohla. Ale zpátky k věci. Zaslechly nás jiné holky a hned začaly dělat obličeje a všemožně se pitvořit, jak můžeme jít něco takového udělat, že to by ony nemohly. Na to se příliš bojí. A taky nechtějí, aby do nich někdo píchnul. A měly by z toho samozřejmě modřinu!!!
Tomu poslednímu názoru jsem nemohla uvěřit. Snad by je zabilo, kdyby se jim udělala na pár dní malá modřinka. Ale, to že by tím mohly pomoci nějakému člověku, třeba zachánit mu život, to není podstatné.

Je to smutné, to v jakém světě žijeme. Jak nás některé věci ovlivňují více, a některé méně. Takže říkám: Jestli na to máte stejný názor jako vy, jen do toho! Pojďme společně pomoci naší společnosti, udělejme aspoň něco pro lidi, kteří trpí, pro ty, kteří jsou zoufalí.
Ať je to jen smska do fondu pro děti, koupení bílé pastelky, nebo třeba to darování krve, je to důležité! Těm lidem to určitě pomůže!! Mrkající

Já vím, ty víš i oni ví, že...

20. ledna 2012 v 17:43 | J.
... zase začnou "frčet" korálky!
Musela jsem to říct! Vrátila jsem se zpátky k dělání zvířátek z korálků! :)
Takže tady je malá ukázka!!! :)



A jako poslední můj super/nesuper angry/nonangry bird :) pozor.. vlastní výroba, ale návod můžu dodat, kdyby někdo chtěl :)

Ještě jsem vlastně měla Eiffelovku podle vlastního vzoru, ale tu jsem nakonec zase rozdělala. Nebyla přímo perfektní, ale chci ji zkusit znovu!! :)

Zlepšit život?

3. ledna 2012 v 22:18 | J.
Dneska jsem se rozhodla! Potom, co mi moje spolubydlící na intru vyprávěla o svém "milostném" životě. O začínající známosti, tak mě to trklo. Co takhle napsat román?? A proč ne že? Proč nepopsat jejich příběh? Jasně, jména jim změním, trošku přidám tady, uberu tamhle, aby to bylo čtivé. Zamotám do toho trochu z vlastního soudku, trochu od jinud. Třeba by to nemuselo být tak špatné :). Jen se k tomu dokopat. Začít co nejdřív :D

Třeba to někomu zlepší život. I když to silně pochybuju...ale jednou si to možná někdo přečte a řekne si "teda, tohle se mi vážně líbilo, změnilo to trochu můj názor na svět..." - jo, to by bylo moc fajn, samozřejmě je to malá pravděpodobnost, ale co kdyby...
... změnilo by to život té osoby a samozřejmě i můj, protože bych věděla, že někdo si moji knížku přečetl, že někdo si dal práci s tím, aby poznal moje myšlenky...

LAYOUT BY: GORMAL
PICTURES BY: JAREK KUBICKI